II. díl aneb naše zdraví z duchovního pohledu i praxe.
Tady se blíže podíváme na to, že nemoci jsou záležitostí psychickou, ne fyzickou. Stejně jako nikdo na světě nedokáže udělat to, co ho napřed nenapadlo, právě tak se žádná nemoc nemůže projevit rovnou ve fyzickém těle. Nemá prostě jak, totiž pokud jí nějakým způsobem pro to nevytvoříme vhodné podmínky.
Takže předpokládejme, že všechny nemoci mají svůj původ v naší psychice. To bude pravděpodobně znamenat, že pokud neodstraníme příčinu nemoci z našeho myšlení či podvědomí, nemůže dojít k uzdravení a že se nemoc s velkou pravděpodobností vrátí, dříve či později.
Obecně je příčinou každé nemoci naše neochota něco ve svém životě přijmout. Něco, co jsme sami vytvořili. Všechno ve svých životech jsme vytvořili sami. Jistým způsobem.
Vždycky je v tom nějaký strach, a to jednoduše pro to, že strach, stejně jako ne-moc je to, co nejsme. To, co nejsme je tu proto, abychom měli možnost volby svobodně si vybrat, co chceme být. Cokoliv si vybereme, prožijeme.
To, že třeba ani nevíme, že si něco vybíráme nemá na tento proces žádný vliv. Každým okamžikem přítomnosti si vybíráme, určujeme, jaký bude příští okamžik přítomnosti.
To, co žijeme teď jsme si vybrali svým postojem v minulém okamžiku. Náš postoj je zcela závislý na tom, jakou o nás máme představu. A ta bývá, želbohu, velmi poplatná tomu, co nám kdy kdo řekl, že je správné a špatné, co většina z nás přejala, aniž by dostala možnost se o tom přesvědčit sama.
Z toho všeho plyne, že žijeme svou dotovanou představu, kterou mají z větší části na svědomí naši rodiče, ani o tom nevíme, a většinu z toho žijeme automaticky.
To je celý problém dědičnosti chorob. Přestaňme dělat chyby našich rodičů, a kde je celá dědičnost..?! A mimochodem, přestaňme ty chyby dělat hodně rychle, protože naši rodiče jsou ti, kdo dovedli planetu s celou přírodou až tam, kde je.
Náš výtvor je něco, co jsme vytvořili na základě naší představy. Naše strachy jsou pak naše vlastní výtvory, které jsme nepřijali za své. Budou nás strašit tak dlouho, dokud je nepřijmeme. A dokud je nepřijmeme, energie v našem těle nebude proudit, kudy má, bude zablokovaná.
Tyto bloky jsou záležitostí podvědomí, a podvědomí vnímá ve schématech. Schémata budu (stejně jako příčiny bolestí a nemocí) postupně vypisovat – pro lepší pochopení důvodů, systémů a principů, které používáme k vytváření nemocí.
Jaká je úloha těchto dvou fenoménů při tvorbě zdraví a nemoci? Tak za prvé víra. Naše víra je výsledkem představy, kterou žijeme. Když se proběhneme s holým krkem na mrazu, riskujeme nachlazení, ale ne proto, že by se s tím naše tělo nedokázalo vyrovnat, ale proto, že věříme, pevně věříme, že tyto okolnosti k nachlazení vedou. Tak!
Že nám to doktoři tvrdí? Doktory to někdo naučil. Doktory to naučila naše lékařská věda, a ta to tvrdit musí, protože kdyby ne, přijde o byznys. Většina doktorů bohužel nevědomky zůstává jejími výkonnými nástroji, ačkoliv sami vědí, kolik lidí platí zdravotní pojištění a mohou si sami jednoduše spočítat rozdíl mezi vybranou částkou a součtem jejich platů. Ani by nemuseli nic počítat, stačí se podívat na zoufalé boje nemocnic o peníze na každou sebemenší opravu a srovnat to se samozřejmostí, se kterou vznikají nové budovy pojišťoven.
Kolik návnad jsme takto spolkli. Začalo to kdysi dávno omezováním představ, co všechno lidské tělo dokáže. Kdyby to byl někdo vymyslel jinak, očekávali bychom angínu třeba po požití většího množství brambor. To vše lze naprogramovat. Veškeré lidské reakce se dají naprogramovat. A všechno se dá také zneužít. Všichni známe lidi, kteří nám prodají A jako B a C jako Z. Tak například „lékařský“ průmysl nám s každou další reklamou implantuje novou dávku bezmoci proti nejbanálnějším obtížím. Každý týden máme možnost zakoupit ještě zázračnější pilulky proti nachlazení či bolení hlavy. Každý týden máme možnost utratit čím dál větší sumy za naši naivitu. Na ne-nachlazení stačí neříkat takové hlouposti jako „na mne tady už půl hodiny táhne, já budu určitě nachlazený..“.
Člověk, který tohle vidí, se logicky ptá, proč to věda dělá. Totiž, normálně uvažujícímu člověku se zdá, že tohle už není snad možné dělat jenom pro peníze. Jenže kdo vám řekne pravdu? Pak se nelze divit, že člověka napadají ty nejdivočejší domněnky, jako např. jestli lékařskou vědu neovládá někdo, kdo chce modifikovat naši tělesnou strukturu.
Budou z nás jednou otroci? Androidi s omezenými tělesnými funkcemi, neodporující jakémukoliv rozkazu a zbytkem svého žití zcela závislí na přísunu chemických preparátů? Teď si asi myslíte, že přeháním. OK, zkuste se zamyslet nad faktem, že skoro polovina lidstva, a to ta „civilizovaná“, je už teď skoro sterilní.. Německo by už v tuto chvíli mělo necelou polovinu obyvatelstva z počtu, který mělo před deseti lety, kdyby odmítlo exulanty z méně „vyspělých“, zato zdravých zemí jako je Turecko, Rusko, Ukrajina atd. Amerika bez černochů a přeživších indiánů by už vyhynula, a Velká Británie by se zanedlouho přidala.
Tak jako je víra výsledkem naší představy, strach je naší představy součástí. Strach je to, co přivolává do našeho života všechno, čeho se bojíme. Na to, že strach neexistuje, není reálný, a může existovat jen v případě, že v něj věříme, jsou jeho výsledky vskutku impozantní. Ostatně, podívejte se do sebe, vzpomeňte si na své nemoci, a podívejte se, co jim předcházelo. A možná si na to raději sedněte..
Každá reklama, která se snaží zvýšit naši bezmoc, dává vzniknout strachu, díky kterému nakonec onemocníme, a budeme si ještě blahopřát, že jsme tu reklamu viděli, protože jak bychom se vlastně bez toho nejnovějšího a nejúčinnějšího Coldrexu uzdravili? A tohle prosím vymysleli lidé..
Hippokrates, nejznámější lékař starověku měl své lékařské středisko na ostrově Kos. Měl tam k dispozici na šest tisíc léčivých rostlin, a přesto hlásal: „Zanechte všechny léky v lékárně, pokud nejste schopni vyléčit pacienta stravou“.
Co na to my, když víme, že Hippokrates neznal ani základní poznatky o krevním oběhu, a přesto patřil k lékařům, kteří udržovali lidi ve zdraví po tisíce let? Oni tedy neměli ani jinou možnost. Pokud neudrželi lidi ve zdraví, nebyli zaplaceni, a to i tehdy, když člověka vyléčili – protože prostě neudrželi stav zdraví..
Co věděli tehdy lepšího, než známe dnes my? Tito lidé brali vše, co existuje jako projev univerzální inteligence a nemoc jako důsledek porušení její kontinuity v lidském vědomí. Jejich léčení pak spočívalo v obnovení celistvosti této inteligence.
Vycházelo se z toho, že jelikož vše je svým způsobem různými projevy téže inteligence, je třeba vyhledat přírodní prostředky s podobným projevem, jako má ten který orgán lidského těla, ať to bude kámen, rostlina či jen dobré slovo a pobyt pacienta v přírodě a na slunci, odkud obraz své celistvosti získá automaticky a z těch nejlepších zdrojů. Léčení tedy znamenalo „promlouvání“ podobného s podobným a nepoškozeným. Většinu rostlin stačilo k tělu přiložit..
Pokud většinu léků stačilo k tělu přiložit, aby se člověk uzdravil, jaký vliv pak musí mít to, co člověk pozře, co přijme dovnitř do svého těla? Vskutku obrovský.
To, co jíme, jsou buňky, ze kterých naše vlastní buňky získávají informaci v nich obsaženou, protože ji potřebují pro svou regeneraci. Z toho nám vyplývá, že naše strava musí být právě tak rozmanitá, aby všechny naše orgány dostaly, co potřebují. Nejzásadnějším parametrem je přitom život té které buňky.
Pokud jíme jen mrtvé buňky, naše vlastní obdrží informaci smrti a rozkladu. Všechno maso, pokud je nejíme syrové rozšiřuje do našeho těla informaci rozkladu – vše, co zabijeme se začíná rozkládat okamžitě. Jistěže získáme látky, které tělo potřebuje, bohužel zároveň s pokynem k rozkladu. Rozklad je pro živé tělo strašlivá věc, a v kombinaci s jistým druhem myšlení vede ke vzniku rakoviny. Chápete?
Co se týče vyvážení stravy, vůbec není nutné se vzdávat steaků a dobrot, na které máme chuť atd. Může však být nutné doplnit do stravy život. Na trhu je spousta druhů semínek, ovoce, zeleniny, v prodeji jsou i ta zařízení, kde semínka můžeme nechat naklíčit. Tato jídla jsou pak nejen velmi dobrá a s vhodným kořením dokonce vynikající – a dávají nám život.
Od doby, kdy tohle došlo našim vědcům uplynulo mnoho let. Dnes jsou známy první výsledky zneužití jejich objevů – strava geneticky upravená. Tato strava pochopitelně nese jinou informaci, ačkoliv na pohled vypadá úplně stejně.
Pojetí stravy je u nás vůbec dost tristní. Po většinu dne je člověk absolutně mimo, protože tělo zpracovává stravu. Třikrát denně hromada jídla není asi to, co by tělu (a zdraví) prospívalo. Zvlášť když v kvalitě jídla už nehraje původní chuť žádnou roli.
Přitom původní chuť je to, co dodá člověku energii. Ne množství, nebo snad chuť dodaná. Dodávané chutě jsou unifikované: sůl, solamyl, kečup, hořčice, křen, majonéza, pepř, a pak cukr, skořice a čokoláda. V těchto intencích se nalézá 99 procent všech našich jídel.
To znamená, že masově podporované jsou pouze chutě určitého typu, které nám dodají energii zase jen určitého typu. Pokud jsou tyto chutě většinové a pokud se většina populace chová jako ovce, je už asi jasné, odkud vítr vane.
Máte-li dojem, že si z nákupu nesete jablka, mrkev, nebo třeba kuřecí maso, je tento dojem mylný. To co vláčíte je hromádkou chemie, která je vydávána za skutečné jídlo. Jako, on ten umělohmotný preparát skutečně zajistí, že pár hodin nebudete cítit pocit hladu. Jenže to je tak všechno (z těch pozitivních vlastností).
Stejně jako maso, které je běžně k dostání nese informaci strachu z hrůzné smrti v podobě extrémně vysoké hladiny adrenalinu, ve které zvířata na jatkách umírají, stejně jako jíme pocity stísněnosti, ve kterých jsou zvířata chována, úplně stejně jíme to, co naši vědci implantovali do stravy, kterou jsou tato zvířata krmena.
Vůbec veškerá naše nedomácí strava je závislá na tom, co naši zemědělci a jejich chemici narvou do země. Obecný postup je zabít v zemi chemickou cestou všechno živé, a pak stejným způsobem dopravit do půdy přesně vyměřené živiny pro tu kterou konkrétní plodinu. Ty plodiny, dále zpracované jíme buď my, nebo jsou jimi krmena zvířata, která jíme.
Takové jídlo je sterilní, přesně jako země, ze které vyrostlo. Není tedy divu, že lidstvo už je napůl sterilní také. Evropská unie však není spokojená ani s tím, a nařizuje taková opatření, aby jídlo bylo sterilní ještě i na našem talíři.
Není to ani dva tisíce let, co byl život daný ženou prohlášen za nečistý, a už z tohoto světa mizí.
Není to škoda?
V otázce prevence naprosto souhlasím s lékařskou vědou. Je důležitá.
Prevencí ovšem myslím sledování svých pocitů, myšlenek, slov, činů, drobných bolestí, a včasné odhalování jejich významů pro naši nejbližší budoucnost.
Nenechávejme dojít naše vnitřní rozpory až do stádia nemoci – neschopnosti mít moc sami nad sebou.
Hlídejme si všechno, co by k nemoci mohlo vést – myšlenky a slova hněvu, závisti, necitelnosti.. Hlídejme si všechno, co děláme, jestli vycházíme z Jednoty, nebo ze strachu.
Hlídejme si tedy kvalitu našeho Bytí, z něhož všechny myšlenky, slova i činy vycházejí, hlídejme si představu o nás samotných, ve které máme uloženo, jaké okolnosti nás povedou k nemoci, a vyhoďme z ní všechna, úplně všechna omezení, ať už jsme je získali kdekoliv – z reklamy, od rodičů, nebo z našich zkušeností založených na cizích informacích.
Neboť Zdraví je přirozený stav člověka.
Pozvedněme kvalitu svého života nebývalým způsobem. Naučme se uzavírat své životní lekce za pomoci svého vlastního vnitřního vědění, kterým bezpečně poznáme, co je pro náš život teď pro tuto chvíli správné.
Nenechávejme otevřenou žádnou záležitost, která se nás jakkoliv dotýká. Usmiřme se se všemi lidmi, usmiřme se s Přírodou a se Zemí, naší Matkou. Nechme se vést svou podstatou, tou hravou, láskyplnou duchovní bytostí, která je naším skutečným Já.
Pak budeme zdraví na těle, protože budeme zdraví na duchu.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info