Duchovní styl III

III. díl aneb spolehlivé návody pro uvolněný a šťastný život.


Praktika - Skoncování

Skoncování je svým způsobem také nářadí, ale už specifické, přizpůsobené za nějakým konkrétním účelem. Dávám tady k dispozici návod na skoncování s problémy, se zlozvyky, s bezmocí, se strachem, s nepřátelstvím a s násilím, tedy na všechny nejběžnější záležitosti, se kterými chce čas od času skoncovat úplně každý člověk.

Skoncování s problémy

Tuto techniku důvěrně přezdívám Slovíčkaření, z toho důvodu, že se člověk sám chytá za slovíčka. Z toho by vám mohlo být jasné, že tato technika vám – pokud ji budete užívat – poleze hodně na nervy, ba občas může být skoro nesnesitelná. Nic lepšího ovšem nenajdete..

Vaše slova vám moc buď dodávají, nebo vás jí zbavují“
(B.Marciniak – Poslové úsvitu).

Podíváme se na příklad kuřáka, který chce přestat kouřit. Napřed si ale uvědomme, že podvědomí vynechává zápory. Slova „Nebudu kouřit“ jsou tedy (pro podvědomí) stejně platná jako „Budu kouřit“. Jde o to, že se ve svých slovech zabýváte kouřením, proto se jím zabýváte i v životě.

Dále bychom měli vědět, že přítomným časem programujeme budoucnost a budoucím časem plýtváme energií. Slova budu kouřit si podvědomí přebere relativně neškodně, znamená to, že někdy v budoucnosti si asi zapálíme. Když ale řeknu „Kouřím“, dělám ze sebe kuřáka.

Co asi provedou slova typu „Rychle cigáro, nebo umřu!“?

Teď se naučíme, jak si můžeme minulým časem pomáhat od problémů. Slova „kouřil jsem“ totiž říkají pravdu o tom, co bylo. Tato slova nic neprogramují. A toho přesně využijeme.

Člověk, který nedopatřením vyřkne „Jsem kuřák.“ a všimne si toho, měl by se se stejnou intenzitou opravit:

„Byl jsem kuřák.“ Tím už řekl pravdu a ODKÁZAL PROBLÉM MINULOSTI. To je ten nejhlavnější krok, bo slova tvoří, skutečně tvoří váš život.

Teď náš kuřák odstraní problém ze slov: „Byl jsem.“ – teď se ve slovech dostal k čistému bytí, tedy mj. k čisté pravdě.

Tu teď převede do přítomnosti: „JSEM!“ a tím i do budoucnosti, protože přítomným časem si programujeme budoucnost. Náš kuřák právě vytvořil čistou budoucnost, bez kouření, i když zatím jen ve slovech. V jeho nitru na to však něco zareagovalo, a uvolnilo se přiměřené množství energie.

Od kuřáka k samádhi.. Možná se teď někdo směje, ale toto je jeden z nejmocnějších nástrojů na trhu, a už kolik lidí zažilo hned po svém prvním upřímně proneseném „slovíčkaření“ také své první vytržení a sjednocení s Jednotou.

A protože zlozvyky je nejlepší hned nahradit něčím pozitivním, co takhle nasadit si do hlavy nějaký pěkný prográmek? „Já jsem … !“

Skoncování se zlozvyky

Tam kde nestačí slovíčkaření (Skoncování s problémy), můžete na sebe použít ještě následující věc: zošklivování. Když budu pokračovat v příkladu s kouřením, půjde o to, že si přiznáte, co to ve skutečnosti je. Smrad ve vašich plicích. Smrad ve vašem okolí. Finanční nároky. Atd. atd., vtip je jednoduše v tom, že sesbíráte co nejvíc důvodů, proč nekouřit, a necháte se jimi pohltit – právě tak jako jste se nechávali pohltit těmi důvody, proč kouřit – vůní cigarety a tím slastným pocitem při vdechování kouře..;-)

Byli jste to vy, kdo převážil u vah kouřit-či-nekouřit tu první misku, teď to budete vy, kdo zase převáží tu druhou. A vezměte si na pomoc hlas člověka, který vás tímto způsobem (zošklivováním) vychovával. (Tohle obvykle dělají matky). Tvařte se tedy na sebe jako váš někdejší vychovatel, použijte veškeré důvody, které jste nasbírali, a..

..a prostě si to zošklivte. Uvědomte si, že jste osobnost, ke které to kouření už dost dobře nejde atd. atd., vynalézavosti se meze nekladou. Klíčovým slovem je tady opravdovost. Proto vaše důvody musí být reálné, a ten který zlozvyk vám už skutečně musí překážet. Spousta lidí by třeba ráda přestala kouřit, ale nejsou ochotni si přestat lhát a donekonečna vymýšlejí, proč to nejde. Lež je v tom, že pokud jste se zlozvykem neskoncovali, znamená to, že jste skoncovat prostě nechtěli.. ne opravdově.

I já jsem se nachytal a pomáhal jsem jednomu známému takhle zvrhnout váhy.. mám dojem že se tenkrát také jednalo o kouření. Asi pět minut jsem vydržel poslouchat jeho vylhávky, pak jsem ovšem neodolal a přitlačil ho ke zdi: „No, víš, ty ale nechceš přestat kouřit“. On na to, že samozřejmě chce. A já na to: „No tak si ale přestaň lhát“, a ukázal jsem mu, jak přesně si lže.

Bohužel jsem ho přecenil, nebyl na to připravený, a už se se mnou vůbec nebaví. Tahle reakce překvapila i mě, a porozuměl jsem tomu, až když jsem si někde přečetl, že většina lidí vám odpustí v podstatě cokoliv.. až na jednu věc. Skoro nikdo (zatím) nedokáže odpustit, že jste měli pravdu.

Skoncování s bezmocí

Pro následující práci se nám vyplatí

  1. chtít pravdu a nic jiného..
  2. všímat si jen toho, co nás napadá jako první, protože to je pravda z rovnou podvědomí (všechno ostatní jsou než spekulace a argumenty logické mysli)

Začněme určením milníků – důležitých bodů v našem životě. Co se kdy stalo, potom jak nás to formovalo, a nakonec, co tomu předcházelo. Jednotlivá období, jejich začátky a konce, včetně myšlenek, které k těm začátkům a koncům vedly..

Rozhodně si vypíšeme milníky. Musíme na ně vidět, musíme být schopní přehlédnout v jednom teď celý dosavadní život. Pokud by se někomu zdálo, že má málo místa v hlavě, ať vypíše všechno, co ho napadá – není účelem mít hlavu plnou různých věcí, je účelem mít ji prázdnou a nachystanou k okamžitému použití s veškerou dostupnou kapacitou, a to ať se rozhodneme použít ji k čemukoliv..

(Rozdíl mezi jednáním s čistou a s plnou hlavou je asi jako rozdíl v tlačení jednoho nebo tisíce aut najednou.. no prostě se to vyplatí..)

Účelem téhle práce je získání důkazu o tom, že všechno, co nás v životě potkalo jsme si tam přitáhli nebo vytvořili sami. Pro všechno, co nás potkalo jsme se sami rozhodli (tím že jsme něco udělali, tím že jsme třeba zrovna neviděli nebo třeba nechtěli vidět jinou možnost atd.) Tohle je třeba vypátrat.

Když posléze uvidíme, že to tak opravdu funguje, dostaneme do ruky ještě úplně jiný důkaz. Důkaz o tom, že náš život neřídí nikdo jiný než my, že za každým jednotlivým detailem našeho života stojí naše konkrétní rozhodnutí. Já vím, mnoho lidí už to ví. Jenže to zjištění, o kterém mluvím, je tisíckrát bytostnější vědění, než jen to vědění, co víme v hlavě. Je to něco jako zkoušet se opálit ze slova Slunce, a pak, po tisíci letech z té zemljanky vylézt..

Až budeme takhle v každé buňce svého těla vědět, že jsme svým pánem, přestaneme mít potřebu si vládu nad sebou dokazovat, ne-li obhajovat vůči druhým. Tím by nám mělo zmizet nějakých padesát procent příčin k hádkám.. a volné místo by měl nahradit klid, a taková ta tichá radost, která spojuje výhody léčivého povrchu veselí a uzdravující hlubiny smutku..

Skoncování se strachem

Je psáno, že Strach je pouhou nepřítomností Lásky, stejně jako tma je nepřítomností světla.. Je také psáno, že světlo a láska je naše podstata, tedy to, co je, strach a tma je uměle vytvořený protipól, tedy něco, co vlastně není. Funkcí tmy je vytvoření kontrastu, který teprve umožní něco vidět (ve smyslu rozlišit).

Funkcí strachu by pak analogicky bylo vytvořit kontrast k lásce, pomocí kterého je možnost ji rozeznat. Z toho plyne, že pokud strach není reálný, lze jej odstranit, a po jeho odstranění zbudeme my ve své čisté podstatě. Tím získáme zkušenost, tedy ten rozdíl budeme znát ze zkušenosti, a ne jen z teorie.

To jsou myšlenky, které mi stály za vyzkoušení.. Výsledky jsou úžasné. Totiž, tímto má každý možnost poznat se jako to, co je, v kontrastu s tím, co není. Z toho vyplývá, že jediným účelem strachu je naše zkušenost, a to zase znamená, že není třeba se bát celý život.. jakkoliv i to je jedna z možností. Hlavně však, kdo chce poznat nádheru bytí beze strachu, je naprosto volný to udělat. Tady je postup:

Dodejte si odvahy, a podívejte se na svůj strach. Dívejte se, prohlížejte si ho ze všech stran. Po počátečním šoku zjistíte, že ona neurčitá hrůza má jakýsi tvar, který se pod pohledem mění, průsvitní a mizí. Každá fikce totiž mizí, když se na ni podíváme, proto se tomu koneckonců říká fikce (nebo iluze).

Je velmi pravděpodobné, že vás při pozorování strachu budou napadat myšlenky, útržky vět, obrazy a kdeco. To je třeba říkat nahlas nebo psát na papír (malovat), ať už je to cokoliv. Jedná se o věci s tím kterým strachem nějak spojené, kolikrát i nesmyslně až absurdně, a bývá dobré dát ty věci ze sebe ven.

Chraňte se cokoliv prožívat nebo posuzovat, vše pouze pozorujte. A žádné znásilňování, u hodně velkých strachů může být potřeba postup opakovat, takže když budete mít dojem, že dneska už stačilo, pokračujte jindy. Mnoho lidí doporučuje zapálit si na to svíčku s tím, že v ní uhoří všechny negace. Nevím, možné to asi je, každopádně estetický účinek tohoto počinu se mi líbil. Proč taky ne, že?

Skoncování s nepřátelstvím

S lidmi, se kterými máme nějaký problém a není s nimi z nějakého důvodu řeč, je jednoduché pořízení. Vyčíhneme si dobu, kdy budou pokud možno spát, a zavoláme si jejich vědomí. Oslovíme je jejich jménem a představujeme si, že jejich vědomí dlí s námi. Kdo je schopen takové vědomí cítit nebo vidět, nemusí si to představovat.

Tváří v tvář teď můžeme vyřknout věci, které bychom si normálně říct nedovolili, které však vyřknout musíme. Nejlepší a nejúčinnější je pochopitelně mluvit nahlas nebo aspoň šeptem. Následky jsou zcela stoprocentní, je to akce jako každá jiná, nicméně tomu dotyčnému se vyřčené věci nemusí dostat do vědomí hned, a někdy vůbec. Má je však spolehlivě v podvědomí, což znamená, že jeho chování se vůči nám rychle změní – pro něj však nevysvětlitelně.

Funguje kupodivu i mluvení v duchu, i když ne ve smyslu okamžitého účinku na toho druhého, protože na něj (a na sebe) nepůsobíte zvukovým projevem. Když někomu něco říkáte v duchu, přivoláváte konfrontaci – tedy vytváříte příležitost, kde to budete moct vyslovit přímo vůči němu.

Používá se to zejména vůči rodičům, kteří nechtějí nechat své dítě žít vlastní život, vůči zavilým nepřátelům, šéfům a vůbec lidem, kteří nás nechtějí vyslechnout, v zásadě vždycky, když nám nějaká nevyřčená slova brání žít si svoje, být sami sebou.

Skoncování s násilím

Kdo nechce žít ve společnosti zla a každodenního násilí, měl by si to uvědomit. Ne si nadávat, ne si vyčítat, že jste pro to nic neudělali, jenom si to prostě uvědomit.. že zlo a násilí není váš život, jak byste si ho představovali.

Právě takové uvědomění totiž způsobí, že se od zla a násilí začnete pomalinku distancovat, a váš život nabere nový, zdravější směr. Sám od sebe. Jen jedinou drobnost si pohlídejte. Napřed vás totiž napadne, že násilí je na světě moc a vy jste tak malí a slabí.. Mor zvaný bezmoc. Tyhle myšlenky musíte odmítnout. Až pak začnete dostávat první nápady, co byste pro to mohli udělat. Nás všechny totiž učili dojemnými příběhy, že máme čekat, až přijde Kristus, Potter nebo jiný Superman, který to všechno vyřeší jedním dobře nafilmovaným úderem. Opak je pravdou – násilí z vašeho života můžete dostat jenom vy sami, a to po malých krůčcích.

Když si tohle uvědomění párkrát zopakujete, dostanete první výsledky. Vlastně přijdou úplně mimochodem. Pak v sobě jednoho dne najdete opravdový zájem. Zájem je přirozený magnet, který k nám přitáhne potřebné informace, přičemž kvalita informace závisí jen na opravdovosti zájmu.

Takhle, dnes jsou již volně dostupné i informace nejvyšší kvality. Buďte proto opatrní, zvlášť vy, kteří jste ještě nevyhodili televizi, protože vaše nervová soustava bude dost zdecimovaná a nemusí opravdovou informaci vůbec unést. Pokud objevíte něco, co se vám něco nelíbí, nečtěte to, neriskujte pobyt v českých blázincích. Místo toho začněte posilovat svou nervovou soustavu.

Příklad (taková testovací informace): Je dobré vyhodit úplně televizi, protože to je hlavní zdroj vašeho pocitu bezmoci. Je to horší než deset šéfů. A navíc ji na nic nepotřebujete: lhát umíte i sami, bavit se umíte taky sami, a kdy jste naposledy prožili něco v reálu?

Víte jak to myslím: mnoho lidí má prožitky jenom z filmů.. a dopadá to tak, že si všichni televizní diváci prožijí televizní verzi hurikánu někde na druhé straně Zeměkoule, ale málokdo vyjde ven a prožije západ slunce. Vždyť i na dovolené lidé kolikrát prožijí jenom to, co viděli v katalogu!

Život, skutečný život nám dává slunce, ne televize. Pokud máte dojem, že vám televize dává energii a tedy život, jste na smrtelně nebezpečném omylu. Televize nám dává násilí, násilí, násilí, agresivitu, agresivitu, jako přílohu trochu zloby a to celé v omáčce, které říkáme senzace.

Tohle všechno nám televize dává způsobem, se kterým nemůžeme nic dělat – a tím nám vštěpuje bezmoc. Adrenalin je to, co si pletete s energií a se životem. Televizní vysílání ve vás způsobuje tvorbu adrenalinu, proto máte (vždycky na chvilku) „pocit“, že žijete.

Ve skutečnosti procházíte ždímačkou, strojem na výrobu emocí. Takhle: určitě jste už někdy někoho pořádně postrašili – vzpomeňte si, jak vám to chutnalo, ten strach toho dotyčného, ten pocit moci a opojení, že ho tím strachem můžete ovládat. No tak televize je způsob, který k něčemu podobnému užívá vaše vláda. Na vás. Je tam sice o něco bohatší repertoir (jako že nepoužívají jenom strašení), ale obecně vše v TV slouží k tomu, aby vás – prostřednictvím vašich vlastních emocí – vláda mohla lépe ovládat.

A jako by nestačil obsah, jsou přizpůsobeny i přístroje. Frekvence, na které funguje adaptér, ruší vaši přirozenou biologickou frekvenci, takže se třeba nemůžete soustředit, ani když je televize vypnutá. Režim StandBy je to samé, akorát cca stokrát tolik. Chci říct, že uděláte dobře, když vytáhnete televizi ze zástrčky, protože pak vás bude rušit už jen agresivní tvar toho přístroje. Z toho plyne, že jediné skutečné řešení je vyhození televize z bytu..

.. a když nebudete v místnosti, kde máte ledničku a mikrovlnku (nebo je aspoň vypnete.. ze zdi), můžete konečně začít přemýšlet svoje vlastní myšlenky. Pak teprve můžete poznat, kdo doopravdy jste, a co opravdu chcete.


© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info