III. díl aneb spolehlivé návody pro uvolněný a šťastný život.
Nářadí je můj vlastní termín pro ty nejzákladnější postupy, jak udržovat tělo i ducha. Na těchto postupech zakládali různí vůdci různá učení, a aby to nevypadalo tak jednoduše a vyneslo jim to něco do kapsy, přidávali k nim spousty zbytečných pravidel a pod-pravidel.
Příkladně reiki: kolik knih bylo napsáno a celých organizací bylo založeno jen kolem zjištění, že energie existuje, má hojivé účinky a uvádí se do pohybu myšlenkou.. Atd.
První kousek je vyloženě o dechu. Je to třikrát pět až deset nádechů, vždycky po nádechu chviličku zadržet dech:
Celé by vám to nemělo zabrat víc než 1-2 minuty, ale účinky vydrží kolikrát i několik hodin, nehledě na to, že časem se kolikrát přistihnete, že si takhle automaticky doplňujete energii, když se jí zrovna nedostává..
Využijeme k tomu prvního kousku, dechového cvičení. V momentě, kdy rozléváme kyslík do všech buněk, můžeme rozeslat jakoukoliv informaci.. Příkladně rozkaz k regeneraci.
Normálně si buňky berou info o svém příštím tvaru ze stravy. Naše strava je většinou v rozkladu, když ji jíme, proto není občas na škodu pobídnout buňky, ať si naberou ze svých idealizovaných forem. Idealizované formy – to je celkem odborný termín pro vzor lidského těla. Ten vzor naši návrháři umístili celkem vtipně někam na vesmírný harddisk (v datové podobě), a v každé buňce máme na tento datový soubor odkaz (coby článek jednoho ze základních řetězců DNA).
Úplně stejně jako funguje kupříkladu Windows Update pro jednotlivé kopie Windows, úplně stejně se buňky můžou připojit k souboru svého původního předobrazu a opravit vzorec, podle kterého se regenerují. Potřebují k tomu jenom trochu klidu, a v tomto stavu lidstva většinou i pobídku. Proto vůbec není od věci spolu s tím kyslíkem rozeslat výzvu k regeneraci, je potřeba jen zajistit ten klid.
Optimální je strávit sami se sebou půl hodiny denně, jedno celé odpoledne týdně, a jeden celý den v měsíci. Jsou to všechno varianty téhož a mají proto stejný průběh – první třetinu nazvěme Zastavení, druhou Spočinutí, třetí Nový začátek.
Zastavení znamená nechat dojet všechny rozjeté záležitosti – to nás dopraví samo a spolehlivě k nadhledu, do pozice pozorovatele.
Spočinutí znamená uvědomění, kdo jsem, co právě dělám, a kam tím vším mířím. Pokud si nebudeme plést pozorovatele se soudcem, a budeme svůj aktuální stav opravdu jen pozorovat, znamená spočinutí automaticky také zážitek Jednoty, tedy samádhi.
Nový začátek je spojen s rozhodováním, které zkušenosti už stačily a které ještě ne, jinými slovy v čem budu pokračovat, a v čem už ne. Pokud s něčím končím, zbude ve mně volná kapacita, kterou je možno vyplnit, a pokud nemám žádný nápad, čím vyplnit prázdné místo, požádám o inspiraci ve spánku s tím, že ráno, jak se probudím, budu vědět zcela přesně, co opravdu chci.
Nikde není psáno, že to musí být něco otravného, nebo strnulého. Můžeme si z toho udělat i nádherný obřad – jenom bychom neměli zapomenout, o co původně šlo.
10 min zastavování, a to je něco jako očista. Kromě „nezbytné“ svíčky je víc než vhodný šálek kopřivového čaje. Kopřivový čaj čistí krev – větší symbolika snad neexistuje. K očistě může klidně patřit procházka po bytě nebo po pokoji se svíčkou či vonnou tyčinkou, s tím že v plameni svíčky uhoří veškeré negace, nebo, co se týká vonné tyčinky, že negace vykouříme..
10 min spočinutí, dobíhá očista, vědomí se usídluje v pozici pozorovatele. Vhodná je sklenička vody zevnitř, ev. lehounká sprška zvenčí jako symbol spláchnutí zbytků po čištění.. Člověk by se měl uklidnit natolik, že bude s to prohlédnout si všechno, co dělá, čeho se účastní a tak, do detailů, do jakých sám chce.
Pak je na řadě návrat z detailního prohlížení na místo, odkud přehlédne celý obraz – a uvědomění – ano, to jsem já. V tomto uvědomění lze spočinout. Je optimální v tomto bodě usnout a zbytek si dát ráno, protože ráno člověk navíc zná odpovědi na otázky zadané v polospánku těsně před usnutím. Je to dá se říct nejaktuálnější stav..
10 min nový začátek. V závislosti na tom, co jsme vypozorovali a jaké jsme získali odpovědi ve spánku, padají rozhodnutí, v čem nepokračovat, v čem pokračovat, a jak. Rozhodnutí a záměry je dobré prohlašovat až se proberou všechny pro a proti, a upraví se formulace do exaktní podoby.. ono nemusíme se hned přidávat mezi lidi, kteří se pro něco rozhodli, neuvědomili si dosah použitých slov a pak už jen plakali..
snídaně ještě normální (a dopoledne), pak tři fáze jako u půlhodinky, místo oběda litr kopřivového čaje, a do večera minimálně litr vody.. Účelem je dát i tělu příležitost k malinké, ale účinné regeneraci. Tělo je všeobecně naším nástrojem k získání prožitků a tedy zkušeností, a je pochopitelně v našem zájmu tomuto nástroji poskytnout všechno, nebo co nejvíc, co pro tuto službu potřebuje..
Kvalita těla se samozřejmě projevuje na kvalitě našich zkušeností – je pravda, že velmi šikovný a zkušený malíř dokáže s natěračskou štětkou namalovat celý obraz až do těch nejjemnějších detailů, nicméně bude ho to stát hodně úsilí a pozornosti, a pokud s natěračskou štětkou už vyrůstá, bude o detailech spíš jen snít, a bude žít v domnění, že ty sny nejdou zrealizovat..
Rozhodnutí a záměry tu platí pro celý týden našeho života – a samozřejmě, jejich plánování a vychytávání spolkne adekvátně více času, má-li být opravdu kvalitní a přinést do života všechno, co může.. Mnohdy se vyplatí vynechat ještě další den snídani..
defacto rozšíření varianty jednoho odpoledne v týdnu na tři dny půstu. Tři etapy jsou pak rádoby po dnech – a na nich je nejlíp vidět rozdíl mezi idealizovanou formou a její výslednou podobou. Někdy může trvat první varianta třeba jen několik minut, a někdy i celé tři dny, podle toho, zda něco významného dojíždí, nebo začíná.
K očistě se přidávají další možnosti, specifické pro znamení, kdo to ještě potřebuje, a pro zástupce jednotlivých živlů. Meditace Země, Vody, Ohně a Větru fungují jako rozkazy pro vesmír, co v nás má napomoct rozvinout či třeba uzdravit. Součástí rozhodování může být i takové to polosnění v astrálu, kde si člověk zkouší, které rozhodnutí kam vede.. Je to jakási realita, kde je možné všechno, člověk si tam může vymodelovat a zkusmo prožít úplně cokoliv.
Tento bod je v zásadě návodem, jak si prostě a účelně řídit život pomocí slov.
Totiž, rozhodnutí je jen rozhodnutí. A pokud v příštím okamžiku nezačneme s realizací, můžeme se rozhodovat i do konce života, aniž by se cokoliv změnilo, nehledě na to, že každá pochybnost to rozhodnutí naruší, a je potřeba jej opakovat. Proto máme ještě nástroj zvaný záměr.
K vytvoření záměru jsou potřebné dvě věci. Podrobné ohmatání místa, kde jsme, a právě tak podrobné definování místa, kam náš život zaměříme. Z toho zaměření pak vycházejí veškerá rozhodnutí, a vůbec je jisté, že víceméně cokoliv uděláme, všechno povede zaměřeným směrem. Setrvačnost je u záměru nepoměrně větší, než u nejsilnějších rozhodnutí. I tak je nutné záměr obnovovat, nejlépe stále stejnými slovy.
Nejčastěji se používají výrazy „Mám záměr … (stát se tím, oním, nebo takovým člověkem)“, „Pojímám záměr..(co se má stát)“, a nebo – a s tím opatrně, protože nic silnějšího není – „Já jsem..(no, kýmpak chcete být? )“.
Je to jednoduché. Chcete být jako Ježíš? Pak váš záměr budiž „Já jsem Cesta, Pravda i Život“. Moje doporučení by bylo asi takové: dejte si jeden velký vzletný záměr, který je nadlouho, a pak si dávejte průběžně nějaký cíle, a začněte těmi nejmenšími, tak vám zaměřování přejde nejrychleji pod kůži.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info